Jednání u kulatého stolu na MŽP

Negativní účinky fosforu obsaženého v prostředcích na praní, mytí a čištění jsou známé mnoho let. V poslední době byl již také překonán mýtus, že bez fosfátů se vyprat nedá. Dosud však nejsou žádné nástroje motivující užívání prostředků bez obsahu fosforu, přestože otázka vysokých nákladů spojených s jeho odstraněním z odpadních vod a eutrofizace nádrží, rybníků a řek je velmi aktuální.

Ani prádelna, ale ani domácnost, nemá žádný přínos z důsledného a vzorného používání prostředků neobsahujících fosfor a silikáty, naopak je vlastně ztrestána tím, že zaplatí za vyčištění odpadních vod úplně stejně, jako uživatelé prostředků s obsahem fosforu a silikátů. Hřejivé pocity pak mají asi oba typy uživatelů.   Ten první zasloužený, pro svou ohleduplnost k životnímu prostředí. Ten druhý je asi spokojen se svou bezohledností, vždyť  že jím způsobené znečištění nemusí uhradit jen on sám, ale zaplatí za něj všichni.

Na toto téma byl v Informátoru asociace prádelen a čistíren (únor 2005) uveřejněn velmi inspirativní článek s názvem „Odpadní vody z prádelen“. Podle  autora článku Ing. Z. Kadlčíka  je nectností kanalizačních řádů to, že limity znečištění jsou subjektům ( tedy znečišťovatelům) ukládány paušálně a vodaři nepřihlíží ke specifikům znečišťovatele.

S názorem autora lze jenom souhlasit. Skutečně koncentrační limity nejsou tím pravým kriteriem, na kterém je možné stavět partnerský vztah mezi správci toku, správcem sítí a znečišťovatelem. Naznačený partnerský vztah a jeho funkčnost je základním předpokladem k udržení čistoty vod.  Koncentrační limity nemají dostatečnou vypovídací schopnost k tomu, aby vedly znečišťovatele k nápravě, ke skutečnému  snižování znečištění a objektivnímu stanovení ceny za vyčištění odpadních vod.  Zcela ukázkovým příkladem jsou v tomto ohledu právě fosfáty.

V článku autor cituje návrh vzoru zpracování kanalizačního řádu, který v září roku 2002 vydalo jako metodickou pomůcku MZ ČR. Podle této pomůcky je stanoven limit celkového fosforu v průměru 12,6 mg/litr a maximum 20 mg/litr.

Je zajímavé posoudit kolik fosforu vypustí prádelna do odpadních vod při obvyklé spotřebě fosfátových prostředků na praní.

 

Přehled nejčastěji používaných prášků na praní v průmyslových prádelnách a emise fosforečnanů na 1 kg vypraného prádla

 

Prostředek
dávkování na 1 kg prádla
% fosfátu dle výrobce
nalezeno ve vzorku
emise fosforu na 1 kg prádla
Alfa profesionál
20 g
15 – 30
25 %
1,5 gramů
Penta - Basis
25 g
15 – 30
28 %
2,1 gramů
Taxat star
35 g
15 -  30
23 %
2,4 gramů

Předpokládejme, v souladu s cit. článkem, že prádelna spotřebuje na 1 kg vypraného prádla 
35 litrů vody a kapacita prádelny je 5 tun vypraného za den.

Za těchto podmínek přejde do odpadních vod minimálně mezi 7,5  - 12 kg fosforu ve 175 m3 vody. Z toho vyplývá, že koncentrace fosforu v odpadní vodě je od 43 mg/litr do 69 mg/litr. Je s podivem, že ani metodická pomůcka MZ ČR neodráží reálný stav. V případě, že prádelna bude vybavena modernější strojní technologií, která pronikavě snižuje spotřebu vody, spotřebuje prádelna na vyprání 1 kg prádla pouze 7 litrů vody. Za těchto okolností vstoupne zcela logicky koncentrace fosforu v odpadní vodě.  Za úsporu pitné vody by tedy prádelna měla zaplatit příslušný příplatek na dočištění odpadních vod.

Uvedené srovnání   zpochybňuje vypovídací schopnost koncentračních limitů o skutečném znečištění a dokumentuje naprostou nepřipravenost k přijetí zcela jednoduché zásady spočívající v tom, že za odstranění nečistot   musí platit znečišťovatel. Protože tento jednoduchý princip se doposud nepodařilo uvést do praxe, platí uživatelé bezfosfátových a bezsilikátových technologií za vyčištění odpadních vod stejně, jako uživatelé fosfátových technologií. Hrozba uplatňování příplatků za dočištění odpadních vod přímo navádí znečišťovatele k ředění odpadních vod, což podstatu problému samozřejmě neřeší, protože množství znečišťujících látek se tím nemění.

Prádelna je průmyslové zařízení a není jediným producentem fosfátů do odpadních vod.
Jakou vypovídací schopnost mají koncentrační údaje pro domácnosti ukazuje následující příklad.

Podle výše citovaného autora každý občan vypere denně 400g prádla. Již z dříve použitých předpokladů vyplývá, že spotřebuje 8 g prášku s obsahem 25% fosfátů. Jednoduchý propočet ukazuje, že  vypráním uvedeného množství prádla přejdou do odpadních vod 2g fosfátů, což je cca 0,6 gramů fosforu. Předpokládejme spotřebu vody na jednoho obyvatele jen 60 litrů  za den. Z toho vyplývá, že průměrná koncentrace fosforu z prostředků na praní za jeden den dosahuje 10 mg/litr. Z pohledu koncentračních limitů je zřejmé, že domácí praní je vhodnější, ačkoliv produkce fosforu je v obou případech na jednotku vypraného prádla stejná.

Ještě zajímavější je přepočet odpadů z prádelny na ekvivalent vytvořený obyvateli.  Podle Ing. Kadlčíka odpovídá odpad vyprodukovaný prádelnou o kapacitě 5 tun vypraného prádla za den počtu cca 850 obyvatel. Jistě tyto údaje platí pro ukazatele CHSK a nebo BSK5.

V případě fosforu se však situace mění. Člověk vyprodukuje za den cca 1,2 g fosforu, k tomu ještě fosfor z pracích prostředků a klidně je možné připustit, že produkce celkového fosforu na den je cca 2 g na hlavu. Jestliže prádelna vypustí do odpadu 7,5 až 12 kg fosforu za den potom ekvivalent představuje 3600 – 6000 obyvatel.

Podobných příkladů by bylo možné uvést celou řadu. Je možné i diskutovat o přesnosti
čísel, či úhlu pohledu, ale  i tak je zcela  zřejmé, že princip koncentračních limitů je špatný 
a vyplývá z něho následující:

1. Snižování a nebo zvyšování koncentrace fosfátů nemusí  znamenat změnu v přísunu celkového množství tohoto nutrientu.

2. Určení skutečného množství  přísunu fosfátů od znečišťovatele do odpadních vod
není prakticky proveditelné.

3. Ochrana a nebo alespoň slušnost k životnímu prostředí není součástí hospodářské soutěže.


Tímto je porušován základní právní princip spočívající v tom, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého.

Ke zlepšení stavu navrhujeme následující opatření:


Pokud dotčený subjekt pokládá pro svoji činnost produkci fosforu do odpadních vod jako nezbytnost pro zachování této činnosti, nechť zajistí a zaplatí jeho odstranění z odpadních vod.

Ten, kdo uvádí do oběhu prostředky s obsahem fosforu, který v souvislosti s užitím prostředku přejde do odpadních vod, zajistí a zaplatí jeho odstranění z odpadních vod

Ing. Jan Kostkan


Doporučujeme